Jít k hlavnímu obsahu
Andrej
Martina Smutná
Místnost s obrazy

Vystavující ve Slasti: listopad 2018 – květen 2019

Martina Smutná vystudovala pražskou AVU a VŠUP, značnou část svého studia strávila na cestách a stážích po zahraničí. Ve své tvorbě se inspiruje mimo jiné politickými a feministickými tématy a snaží se využít abstraktní jazyk moderního výtvarného umění k vyjádření palčivých problémů dneška.

více o autorovi

Více o autorovi

Martina Smutná vystudovala pražskou AVU a VŠUP, značnou část svého studia strávila na cestách a stážích po zahraničí. Ve své tvorbě se inspiruje mimo jiné politickými a feministickými tématy a snaží se využít abstraktní jazyk moderního výtvarného umění k vyjádření palčivých problémů dneška.

K výtvarnému zpracování místnosti pro Slast ji inspirovalo půlroční studium v Izraeli, spojené s častými návštěvami v Palestině: “V roce 2014 jsem studovala v Izraeli. Neoblíbené šabatové soboty, kdy byla města prázdná, obchody zavřené a zdálo se, že život se odehrává za dveřma rodinných domů, odjížděla jsem pravidelně na cesty po Palestině.”

Místnost, kterou Martina vymalovala, se jmenuje “Jasmine” a Martina k tomu dodává: “Jasmine je arabské ženské jméno, odvozeno od rostliny – arabský jasmín. Jasmine, jemná ale silná žena, má do Slasti přinést příběh plný radosti, síly a schopnosti žít život naplno, teď a tady.”

K obsahu místnosti se Martina vyjadřuje takto: “Viděla jsem chudé rodiny, osamělé staré paní, které mi ukazovaly obrázky mrtvých synů, beznaděj, sucho, nepořádek... Ale mnohem častěji jsem se projížděla autem uličkama s palestinskými teenagery, arabská hudba jela naplno. Povídali si se mnou prodejci, všichni mě zvali domů, předháněli se, kdo mě víc pohostí a povykládá mi v arabštině, které nerozumím, hluboké příběhy. Jela jsem s cizími lidmi na koni, kouřila vodní dýmky, objímaly mě palestinské mamky, mladí kluci mě učili tancovat. V uprchlickém táboře v Jeninu jsem jedla nejlepší jídlo u neznámé rodiny, která se ke mně chovala, jakobych byla jejich vlastní. V místním divadle mi udělali soukromé představení, pouštěli filmy, na ulici jsme tančili na písničku Happy od Pharela Whilliamse. Jsou to moje nejhlubší zážitky, pořád se k nim vracím, myslím na lidi, kteří neví, jestli budou v noci moct spát nebo je vyruší pravidelná „prohlídka“ izraelské armády. Jeden místní uprchlík mi řekl: „Budu ti říkat Jasmine. Jako ta květina. Jasmine je jemná, ale silná žena.“

Tyto obrazy jsem namalovala jako památku na návštěvu v Jeninu. Věnuji je všem arabským ženám a matkám, které statečně čelí izolaci, chudobě a strachu.”

Její práce naleznete na martinasmutna.com